Text ze šuplíku

Kolik jsem toho napsal do šuplíku? Mnoho! Kolik jsem toho vyhodil? Ještě mnohem víc. Stejně, až umřu, to někdo celé vezme a vyhodí do popelnice, jestli to dříve nepohltí plameny. Takové pocity mívám velmi často, když doma otevřu nějaký ten šuplík se svou tvorbou. Dnes jsem si pro vás připravil text skladby, která zazněla jen dvakrát a už asi nikdy nezazní. Měl jsem před časem plán složit „bardskou operu“ o Ryšavém Hanrahanovi, což je smyšlená postava keltského barda, kterou si vybájil William Butler Yeats, irský literární génius. Použil jsem k tomu juxtapozici barokních nástrojů (housle, fagot, flétna, loutna a theorba, viola da gamba) s jedním gotickým (cink) a novodobých nástrojů (klavír, saxofon atd.). Nápad složit Hanrahana nějak vyšuměl, jako vyšumí kdekterá láska či náklonnost.

Mariina píseň

Jakub Zahradník

 

Sám, sám,

zůstaneš sám,

i když Tě zavolám? zavolám…

Láska Tě nevábí

utkaná z hedvábí

do nějž slzy utírám.

 

K nám, k nám,

přibydeš k nám,

či půjdeš ku horám? ku horám…

Máš stále potřebí

to drsné podnebí

které s Tebou uctívám.

 

Já sdílím ten tvůj van,

ač je to spíše klam

jurodivých fází,

jimž málo schází,

abys došel tam,

kam žádný telegram

už nikdy nepřijde.

 

Mám, mám,

já Tebe mám

a už Tě nehledám, nehledám…

Růženec navlíkám,

s nikým se nestýkám –

stejně půjdeš bůhví kam…

 

Sám, sám,

zůstaneš sám,

neboť jsi Hanrahan, Hanrahan.

Svěřovat tajemství

bardovu hájemství

to byl asi boží plán.

 

Já sdílím ten tvůj van

ač je to spíše klam

jurodivých fází

jimž málo schází

abys došel tam

kam žádný telegram

už nikdy nepřijde


Komentáře (5)

  1. Jolana Kállayová:
    05.06.2016 (20:47)

    a prečo len dvakrát, Jakube?? Čakala som na pražskú premiéru...

  2. Jakub Zahradník:
    06.06.2016 ( 9:50)

    Ahoj Jolano, těší mě, že Tě to zajímá. Zde je vysvětlení. Jde o souběh nepříznivých událostí. Napadlo mě napsat "bardskou operu". Pustil jsem se do práce a vymyslel jsem, že tam budou hrát tzv. "pazourkáři", to jest hráči na staré (barokní) nástroje. Spolupráce s nimi ale nebyla od samého počátku hladká (například jedna hráčka přišla na generálku bez nástroje, když předtím přišla na fotografování až po jeho skončení atp.) a já jsem pochopil, že by nebyli pro uvádění díla v divadle vhodní, protože by se tomu nepřizpůsobili časově, ale hlavně ani mentálně. Divadlu musíš věnovat v případě nácviku "celý život", hlavně ho musíš chtít dělat a obětovat se mu, jinak to nejde. Počet lidí hrajících na tyto nástroje na úrovni je hrozně malý. Například na cink tu hrají dva lidé. Nebylo by jak je alternovat, nebo jak vzít někoho jiného, když by jeden nemohl či nechtěl. Narazil jsem tedy úvodem na tyto překážky. Dále jsem se sešel s kolegou, který působí v muzikálových produkcích a rozebrali jsme to dopodrobna, zdali a jaký by byl o Hanrahana zájem. Řekl mi, že žádný producent by do toho nešel, protože je to pro menšinové publikum. Musel bych to tedy celé organizovat a zaplatit sám. V tu chvíli jsem to vzdal.

  3. Lada:
    06.06.2016 (14:35)

    No ovšem pozor!
    Ukázka z připravovaného představení na nádvoří v Nových Hradech v roce 2014 byla pro mne úžasná.

  4. Zdeněk Kraml ml.:
    07.06.2016 ( 7:02)

    Co jsem měl dnes,
    co jsem měl dnes,
    co jsem měl dnes k obědúúú?

    Co jsem měl dnes,
    co jsem měl dnes,
    co jsem měl dnes k obědúúú?

    Košťata medová, byla trochu jedová,
    kostřišku z medúzy, měl jsem po ní noc hrůzy,
    bakšišek s šiškami, pozvracel jsem oprámy,
    akvarel s krevetou posnídal jsem s pobertou,
    objednal kaviár, hrál jsem s ním i billiard,
    kašičku z motýlů servíroval portýr, vůl,
    špekový muchomůr, oběhl jsem s bejkem dvůr,
    babiččin z rýže hnát, nechal jsem vám taky plát,
    huhlavý karbanát, každý se chtěl po něm prát,
    vousatý čevapčič k orgasmu byl bujný bič,
    kocoura z japonska, do ucha mi zamrouskal,
    uhláček na míru, zaujal prý špindíru,
    slovníček, Wurst ud Wein, všechno platil Wittgenstein,
    šperháček s jabkamááá, ukáp ještěr na kabááát,
    krávy stín s oháňkou posypaný strouhankou,
    lívance dvojžerné. Zdali byly košér? Ne!

    To koukáááte,
    to koukáááte,
    co jsem měl dnes k obědúúú!

  5. Jakub Zahradník:
    08.06.2016 ( 8:25)

    Lado, to jsem moc rád! Ostatně, v publiku se tehdy objevil Jan Spálený a spisovatel Josef Kroutvor tam přivedl režiséra Davida Radoka s jeho chotí Inge Žádnou. Tolik V.I.P. lidí nepřijde na můj koncert ani v Praze! A panu Spálenému se to líbilo.


Komentovat





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář: