Než zazní klavír

Klavírními improvizacemi se zabývám už léta, vlastně úplně nejdéle, od nejranějšího dětství. Nebavilo mě nikdy moc cvičit na klavír, protože jsem si vždy všechno, co jsem znal, dokázal podle sluchu zahrát. Jistě s chybami, ale ty k improvizaci patří. Protože dokonalosti je všude dost a snaha o ni je šílená.

 


Ovšem, je velký rozdíl mezi hraním doma, Pánu Bohu do oken, jak to nazývám a mezi tím přenést tuto svobodu „hrát jako když jsem sám doma“ na pódium. Mé vážně míněné improvizování, které je dnes velkou součástí mých vystoupení, vzniklo tak nějak přirozeně. Například jsme přijeli s Pavlou Kapitánovou do Hofu do Galerie Weinelt a já si tam před naším koncertem jen tak rozcvičoval prsty na Bachovi. Ztratil jsem se v čase, jak se mi stává (nejen při hře) a najednou jsem vzhlédl od klavíru a sál byl plný lidí, kteří mezitím v tichosti obsadili svá místa a považovali to za zahájení koncertu. Zkoušel jsem pak vícekrát nějaké představení tímto způsobem zahájit, ale už se to nikdy nepodařilo, jelikož přicházející obvykle nepřestanou mluvit, telefonovat, chrchlat a něčím chrastit, dokud jim není sděleno, že koncert právě začíná. Škoda. A ještě jeden nezapomenutelný zážitek jsem nabyl od publika, které vlastně nebylo publikem. Vešel jsem jednou do zakouřené narvané kavárny, bylo dávno po zavíračce a návštěvníci byli opravdu hluční a společensky unavení. Byl jsem zrovna v těžké náladě a chtěl jsem se z ní vyhrát. Sedl jsem ke klavíru a velice tiše jsem si hrál sám pro sebe. Ke svému překvapení jsem o chvíli později zjistil, že všichni ti přiopilí lidé sedítiše jako pěna a naslouchají mému improvizování. Sklidil jsem aplaus a z kavárny jsem se posléze zase už nikým nesledován vytratil. Tehdy jsem si řekl, že tohle už něco opravdu znamená a vydal jsem se na cestu klavírního improvizátora. Než zazní klavír na přiloženém videu, toho ale potřebujete poměrně dost. Promotéra, který vás objedná a zaplatí, naladěný klavír v uspokojivém stavu, pokud možno publikum, dva chlapíky s kamerami a světly, kteří jsou ochotni s vámi jet, vypůjčit kamery a následně to sestříhat, musíte mít nahrávací zařízení a zvukaře, který to potom zedituje a synchronizuje s obrazem. A pak to vrhnete na YouTube, samozřejmě zatím bez smlouvy. No a musíte na to někde vzít. Ještě by to chtělo vizážistu nebo nějakou krásnou plavou děvu, která by na videu byla radši místo vás, páčto na holení nezbyl tehdy jaksi čas. A to, že hrajete, už jde jaksi mimochodem…


Komentáře (0)


Komentovat





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář: