Když dva dělají totéž, aneb štábní kultura

Mám po koncertech v Praze. Přišlo docela dost lidí a reakce mám povšechně pozitivní, ba přímo nadšené. Sklidil jsem pěkný aplaus a přidával. Ale ohlasy byly i kritické. Mám z toho nakonec pocit, že jsem tam nevystupoval v jedné osobě, ale přinejmenším v pěti. Posuďte sami. Jedni říkají, že mám pěkný hlas a že jsem udělal ve zpěvu značný pokrok a kvitovali, že zpívám bez mikrofonu a moc si to pochvalovali. Ptal jsem se radši během koncertu, zda je mi rozumět, protože přece jen moje „pěvecká dráha“ je na začátku. Nikdo si na to o pauze nestěžoval. Druzí ovšem tvrdí, že mi dobře rozumět nebylo a že můj zpěv za nic nestojí, že mám zpívat leda na mikrofon, nebo raději vůbec a jen hrát na klavír. (Chtěli by to ale poslouchat?) Třetí, že se jim úžasně líbily moje propojovací řeči a „an Ort und Stelle“ vzniklé vtípky, že prý jsem bavič od přírody a že se na to vždy moc těší a jest to pro ně třešinkou na dortu mého spektáklu. Dalším to ovšem připadalo už „moc“ a žádné takové řeči se k recitálu a do kostela (byť odsvěceného) prý nehodí. Bylo tam také pár lidí, kteří označili moji hudbu za hudbu sfér a mě za člověka z „jiné planety“. Stačila však jediná reakce od kamarádky, jež mě navrátila zpátky do planetárního systému. Ta mi naopak napsala, že to bylo strašné, že bych se měl věnovat vydělávání peněz nástupem do normální práce a hudbu bych případně měl dělat jen jako koníčka. Tatáž kamarádka byla znechucena oblečením některých lidí. Na dress code ale rezignovalo Národní i filharmonie, takže těžko něco poznamenávat ke kraťasům, sandálům, teplákům, rádiovce, holínkám, vaťáku, montérkám a bagančatům.


Většina lidí mi blahopřála, ale druzí mi třeba nic neřekli, kdo ví. Tak je to s uměním bohužel vždycky. Výhradně kladně, byl a je vnímán snad pouze božský Karel Gott. Jen jednou ho kdosi označil za zombie a hned byl oheň na střeše, mistr okamžitě odmítal reprezentovat republiku v Hannoveru, což byl teda průšvih, museli ho chlácholit, aby se zase cítil sluníčkově. Samozřejmě, uvažovat o úspěchu či neúspěchu koncertu lze i z jiných hledisek, než jen uměleckých. Například je tu nepřehlédnutelná skutečnost, že na mé koncerty chodí v drtivé většině moji přátelé a lidé mně známí, kteří se během let kolem mě a mé tvorby „nabalili“ a že se nedaří proniknout k blíže neidentifikované skupině lidí „tam venku“, kteří, mám-li parafrázovat Kantorkův vtip, „by rádi na koncert šli, leč nechce se jim“. Snahy o propagaci mých vystoupení tu vždy jsou a nedá se říci, že by o mně kulturní obec nevěděla. Ale na „mediální masáž“ samozřejmě nejsou prostředky. S tím souvisí, proč na těchto koncertech vždy prodělám. Snažím se držet štábní kulturu, nechám zpracovat návrhy, emituji graficky zpracované vstupenky, programy, letáky, upoutávky, inzeruji v oborových časopisech, nechám provést roznos letáků a tak dále. Prodělat na představení v Praze dávno není ostuda. Vždyť není ostuda například prodělat ani na „výrobě jídla“ a různých nezbytných předmětů. Celá naše spotřeba jídla je dotovaná kvůli sociálnímu smíru, všichni si plníme bachory za peníze z EU a nikdo se za to nestydí. Mně však je trapné, jestli tomu rozumíte, žádat o dotace.

Sám vždy zajdu na Vltavu poskytnout rozhovor a spřátelení novináři napíší článek někam na novinky tečka cé zet, Trávím nehorázně času na facebooku a internetu prováděje nezbytný servis. Návštěvník si může být jist, že ho při vchodu na mé koncerty uvítají sličné a komunikativní uvaděčky, a ne nějaké vousaté báby s křivýma nohama. A pak konečně sedím za perfektně naladěným křídlem světové značky, v dobré náladě, v nádherném sále s vybranou akustikou, přináším vše, co mám a říkám si, tak co, jaké vrtochy bude míti dnes velectěné publikum?


Komentáře (2)

  1. IAN METYŠ:
    07.07.2016 ( 9:38)

    Zajisté patřím k nepoměřitelné menšině obyvatel, kteří nejže neposlouchají "hudbu", kterou zpívá veleslavný a přesto... Kája Gotttt - Herr GODT, ale ani neznám, nevím, co tak asi presentujete za hudební styl Vy-Ty Jakube Zahradníku? Dalo by se to nějak krátce výstižně nekomplikovaně postihnout??? Rád poslouchám od Beethowena přes Franka Zappu a Captaina Beefhearta po Leoše Janáčka. Nesnáším Lucii, i tu Bílou, Helču a Naďu a Petru... Poznámky na tomto glooogu považuji za dost přihlouplé cancy, aler proč ne a kdo jsem "já", abych je kritizoval, že???? Ian - ne ten Anderson!

  2. Jakub Zahradník:
    13.07.2016 ( 1:01)

    Inu, "není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem", pane Metyši, to je jasné. Ale když už jste toho názoru, že píši "přihlouplé cancy", což je snadné napsat, mohl byste se snad také blíže vyjádřit v čem a proč a kdo tedy jste. Formulovat myšlenky není tak snadné, jak se zdá, můžete si to vyzkoušet. Stran zařazení mé hudby - upřímně to nevím, píši o tom v jiném článku na svém blogu. Ale možná ani není bezpodmínečně nutné, aby každá hudba měla určený styl, nebo ten styl není zatím zřejmý. A třeba to čeká jen na Vás, abyste to rozpoznal...? jkb .-)


Komentovat





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář: