Brekekeke Brexit

Máme demokracii. Měli jsme a pak neměli a už zase máme. Takže můžeme porovnávat, Britové nikoli. Ti právě projevili svou „svobodnou vůli“ odejít z EU. Volba se jmenovala Brexit, bylo v ní tedy obsaženo slovo exitus. Nemohlo to vlastně dopadnout jinak. Brekekeke! Lidé tržního typu hned tleskají: Konečně prý ta pravá ukázka demokracie. A Jan Werich, který si té demokracie dýchl, upozorňoval – pozor, rozlišujme: je to vláda lidu nebo lidovláda? – zdálo se mu to jako zásadní rozdíl, netušil, že je to prašť jako uhoď. Pana Wericha chováme v té nejvroucnější vzpomínce, nicméně otázka byla položena celé XX. století špatně a pan Werich ji tak nemohl vyřešit. Na chybně zadanou rovnici totiž není žádná správná odpověď! Byl z generace, která rozlišovala „vlevo a vpravo“ a celý život trávila v rozčarování, jak jejich levicové přesvědčení naráží na každodenní levicovou příšernost. Takovou optikou se nakonec jevilo, že demokracie, kde jsou holt i ti zatrolení pravičáci, je asi lepší formou vládnutí. Jenže je to ještě jinak – a pak že pokrok neexistuje! XXI. století vnáší do této otázky zajímavou pravdu: Politicky není nic vlevo, ani vpravo. Je jenom tato realita: Do všech vedoucích funkcí na celém světě se derou, až na slabé výjimky, prakticky výhradně lidé s duševní úchylkou. Co pak ale s tím? Lidé bez této úchylky jaksi proti nim nemají šanci. Zřejmě to jako první popsal švýcarský psycholog, spisovatel a západní marxistický filosof (pěkný protimluv, že?) Erich Fromm v převratném díle Haben oder Sein, Mít či být. Vyjímám pro vás z tohoto textu: „Aby jedinci dosáhli bohatství a slávy, musí být velmi aktivní, totiž zaneprázdnění, ale nikoli tvořiví…“ …aby mohli dosáhnout „vrcholu“ a uspokojení, transu, jsou… „hnáni vášněmi, které jsou lidské, nicméně patologické…“ „…nevedou k růstu a posílení, ale naopak k lidskému mrzačení“. „Lidé s tržní strukturou charakteru nemají žádné cíle kromě pohybu, provádění všeho s maximální účinností. Své ego neustále mění dle principu „jsem takový, jaký si přejete“. Protože úspěch do značné míry závisí na tom, jak prodají svou osobnost, prožívají sebe jako zboží…" „…Když se jich zeptáte, proč se musí pohybovat tak rychle a vše vykonat s maximální účinností, nemají žádnou odpověď, ale nabízejí racionalizace typu „abych vytvořil více pracovních příležitostí“ nebo „abych udržel růst“. „Mají malý zájem (alespoň vědomě) o filosofické nebo náboženské otázky, jako například „proč člověk žije“. …„Jejich identita spočívá na jejich účasti v korporacích nebo jiných obrovských systémech byrokracie, tak jako primitivní identita individua spočívá na členství v klanu.“ „…Protože tržní charakter nemá žádnou hlubokou vazbu k sobě samému nebo k druhým, nestará se o nic – ale nikoliv proto, že je tak sobecký, ale proto, že jeho vztah k ostatním a sobě samému je tak slabý. To také vysvětluje, proč se těchto lidí nedotýká nebezpečí jaderných a ekologických katastrof, i když znají všechna data.“

V přímě souvislosti Fromm hned uvádí i odpověď na to, "proč současné bytosti milují nakupování a konzum a zároveň jsou tak málo dotčeny tím co nakupují: Postrádají vázanost a jsou lhostejné k věcem, záleží jen na prestiži a pohodlí.“ „Proto jsou v emocionálních problémech velmi naivní. Nedokáží rozlišit upřímného od podvodníka v oblasti emocionální – například v oblasti duchovní a religiózní.“ A teď to přijde, vážení, držte si klobouky…


„Vysocí úředníci a manažeři mají doslova zakrnělou emocionální sféru.“

Dlužno podotknout, že toto bylo od doby vydání Haben oder Sein v roce 1975 potvrzeno řadou studií, nebo třeba i šílenými výpověďmi prostitutek, které se dostaly pod kůži mocných. Před­pokládám, že laskavý čtenář shlédl nebo si dohledá příslušné filmy a literaturu. Je jich hezká řádka.

K pojmu „svobodný výběr“, a to se již dostáváme k samotnému Brrrr… exitu, píše Erich Fromm (dávám to už jen zkratkovitě do souvislostí a verzálek) „PŘÁNÍ KONZUMENTA JSOU VYTVOŘENA VÝROBCI, tudíž EFEKT REKLAMY SPOČÍVÁ V PODNĚCOVÁNÍ CHTIVOSTI KONZUMOVAT, tudíž VŠECHNY FIRMY SI BEZ OHLEDU NA KONKURENCI VZÁJEMNĚ POMÁHAJÍ, tudíž KUPUJÍCÍ JEN SEKUNDÁRNĚ REALIZUJE POCHYBNÉ PRIVILEGIUM VÝBĚRU MEZI NĚKOLIKA ZNAČKAMI.“

Odtud britské vystoupení z Unie, Brexit. Otázka výrobců byla jasná, kupujících také, ale v žádném článku, českém, německém ani anglickém, jsem se nedočtl, kdo si Brexit objednal, komu hraje do karet, kdo je ten, co z toho má… A to je přece základní otázka této rovnice. Na Brexitu někdo hodně vydělal a vydělá dvakrát, pakliže se rozpadne Spojené království i Velká Británie, a nebo i kdyby náhodou Britové vzali své rozhodnutí zpět.

Sami jsme docela nedávno zažili na vlastní kůži zarážející nedokonalost plebiscitu. A kdo v poslední době ne? U Rakušáků to prošlo o fous, jak se říká. Ale na jak dlouho? U nás bohužel ne. A jak to dopadne za chvíli v Americe? Může to dopadnout velice špatně, přátelé. Najednou nám tu vyvstává v celé nahotě jakási přímo systémová chyba. Ta tkví podle mého v tomto: Všude na světě má zhruba 50% voličů lapidárně řečeno IQ tykve. Jiných „n“ procent lidí napříč celou společností jsou prostě ignoranti. Bez ohledu na vzdělání. Je to stará bolest: Kdo má tedy mít právo volit? Privilegovaní? I bezzemci? I ženy? I nejnižší třída? Nakonec tedy všichni. A přitom nikdo nemusí své voličské právo doložit dejme tomu testem, který by (stejně někdo falšoval) se tázal, jestli volič odchází od urny jako ten pacient z nemocnice “reagující, poučený o charakteru svého onemocnění a ve stabilizovaném stavu“. Pro rozhodnutí plebiscitem stačí totiž vposledku jenom jedna jediná správně výrobcem «na přání konzumenta» vyslaná a třeba naprosto omylná teze. Tady ale nejde o prodej housek na krámě, v čemž tkví právě ta hrůza. Ve skutečnosti jde pouze o to, kdo lidem vnukne značně zjednodušenou, a tedy falešnou, nicméně z hle­diska marketin­gu tu správnou tezi, na kterou většina lidí bez váhání zareaguje a „svobodná vůle“ je na světě. Ať nechodíme daleko, tak například v našem případě rozhodla o vítězství našeho «muže číslo jedna» teze, že jeho oponent jezdí kamsi na Bilderberg kout pikle proti nám, pochlebuje sudetským Němcům a chce se přes prezidentství domoci svých někdejších urozených majetků  Cizák, vždyť přece ani neumí zazpívat pořádně českou hymnu! A národ český, jak jsme viděli, si tak k obrazu svému zvolil populistu – a ještě mu po všech jeho excesech mnoho lidí tleská a říká „ano, výborně, vždyť on je jako my!“ Nevysmívejme se proto právě populisty vyvolané a v plebiscitu projevené svobodné vůli národa anglického, který by rád ještě jednou a naposled zažil svou „splendid isolation“. To bychom zrovna my přece chtěli také, ne?

S nápadem, jak by se dalo lépe volit a snad trochu eliminovat příšery, přichází český matematický myslitel, podnikatel a filantrop Karel Janeček. Jeho myšlenka, zahrnout do volby kromě kladných hlasů také hlasy záporné, to jest snížit šanci na zvolení jedinců, kteří se kromě nezřízené popularity těší současně velké nepřízni, není nová. Ale převratné je to, že Karel Janeček je schopen dát ji vědecký rámec a prosazovat ji i na praktické úrovni — samozřejmě tam, kde je o to zájem. Je jasné, že lidem, kteří jsou dnes u moci na celém světě – protože jsou to psychologicky podobní jedinci – to vonět nebude. Možná by se k moci dostaly i jiné povahy? No, to je přece ono! A pak je záhodno přehodnotit levicovost a pravicovost, což se dávno děje v praxi a přijít s vylepšováním modelu dva a půl tisíce let staré demokracie. Nemyslím tím žádné nové světonázory, které by nás uvrhly zase do dob ideologického temna, nýbrž formu vlády, kde by DOBRÁ VŮLE, SLUŠNOST A SOUCIT vítězila nad vychytralostí, buranstvím a primitivismem (když už se někteří spoluobčané tupě vysmívají pravdě a lásce). V civilizovaném světě musí totiž nakonec zvítězit lidské srdce. Inteligenci podle mého názoru máme právě od toho, abychom porazili vyčůranost.


Komentáře (4)

  1. Tomáš Němec:
    26.06.2016 (15:58)

    V podstatě je jedno, co si o brexitu myslíme. Vývoj je na nás nezávislý. Jak mnoho lidí volilo "hlavně ne Zemana". A Zeman byl zvolen. A tím brexitem to je podobné.

  2. Lada:
    27.06.2016 (10:34)

    Jéžiš! Naštěstí sdělení "V civilizovaném světě musí totiž nakonec zvítězit lidské srdce." uklidnilo můj mozek, přicházející do varu. Ale právě z tohoto úhlu vidím možnost volby odejít nebo zůstat, já bych právěže volila srdcem. Domnívám se, že nikdo (ani my ani sami Britové) neměli dostatek informací (i pokud by si je opravdu chtěli analyzovat), a tudíž zbývá jediné - volit srdcem.
    Touha po lepším světě a snad i světlo lepších zítřků spočívá v rozbití stávajících pořádků (které podle mého reformovat nejdou - vždy se najdou ještě větší darebáci a psychopati). Jaké mají být ty nové, ještě nikdo nevymyslel, ale to nemůže znamenat, že rezignujeme.

  3. Roman Szpuk:
    30.06.2016 ( 5:41)

    Abych se uvedl: je mi 55 let, tedy patřím do tábora těch, kterým bych již právo volit v plebiscitu, jehož výsledky pak ovlivní dalekou budoucnost, zapověděl. Starý konzervativec je schopen si volit jen takovou vládu, která mu zajistí důstojný pohřební obřad. Takoví jsou i staří konzervativci, kteří v Anglii volili odchod z EU. Mladí volili jinak. Jenže jim to nebylo nic platné a ponesou teď důsledky vůle zaprděných starců. Mladí však mají jiný nešvar: lhostejnost. Jsou free a v pohodě, užívají života a tak se stává, že jim staří vezmou tak říkajíc před čumákem vymoženosti, kterých oni se samozřejmostí využívají, aniž by si jich cenili. Myslím, že z těch, kteří k volbám vůbec nejdou, je mladých většina.

  4. Jakub Zahradník:
    13.07.2016 ( 1:22)

    Ahoj Romane, Tvůj názor se mi jeví jako extrémní. Snad by se mohlo říci, že se stářím přichází moudrost (jistě, občas přichází moudrost sama...), čili nic nebrání moudrému se případného plebiscitu nezúčastnit. I to je však vyjádření názoru ("kašlu na to") - který přisuzuješ mladým. Čili jako rovnice to nemá řešení. Problém myslím zní jinak - málokdo hledá a zná věcné informace. Po Brexitu mohli Britové najednou strhnout internet, aby vůbec zjistili, co je to ta EU a čemu tedy dali vale... A to je podstatou mého sdělení. Je snadné zmanipulovat někoho, kdo je líný myslet.


Komentovat





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář: