Naše hereze jsou kruhy v polích

Moji milí, dnes jsem se rozhodl napsat vám vysvětlení ke kruhům v polích. Předem svého psaní bych vás však chtěl zároveň uchránit od průniku neznámých energií, které by mohly při čtení prudce a negativně ovlivnit trávení některých z vás. Článek bude totiž obsahovat seznam neznámých alergenů a bůhví, co se s vámi po jeho požití může stát. Na klinikách je už tak jako tak dost obsazeno a já si vás nemůžu vzíti na triko. Považte tedy, zdali článek čísti. Zvláště ti, kteří se z mých názorů už teď můžou po…, nechť raději dále nečtou. Ušetří si čas i papír. Děkuji za pochopení. Autor.


Již delší dobu se léto co léto objevují tak zvané kruhy v obilí nebo v polích. Je jich stále víc, jsou čím dál častější a složitější, nejedná se zdaleka už jen o kruhy a nevyskytují se jen v polích, ale třeba i na pláži, v trávě, dokonce prý v asfaltu a kde všude jinde. Až na nějaké dva dědy z Anglie a jistou skupinu tvůrců kruhů se k nim, co já vím, na rozdíl od rovněž stále častějších atentátů, nikdo moc nehlásí. Ba co hůře, není prý známo, že by někdo někoho při tvorbě těchto obrazců viděl, slyšel, že by pozoroval na poli zvláštní posun techniky, zkrátka že by někdo někoho přichytil při činu, tak jak se to občas stává milencům, pytlákům a divoké zvěři.

Ptal jsem se na kruhy v polích lidí vyzkušených a všichni kroutí hlavou. Nikdo neví, co si o nich má myslet. To mě zarazilo, poněvadž já ano!

Odkud tedy začít. Asi od Adama. Ano, právě od Adama je potřebí to vzíti. A sice proč? Protože kruhy v polích se – údajně – objevují teprve od 70. let. Možná, že se už teď krutě mýlím, třeba jsou tu odnepaměti. Dá se to někde ověřit? Zkrátka jsem četl, že kruhy v polích tu jsou nějakých 40 let, takže našemu Adamovi není zase tak moc. Je jasné, že se objevují právě teď nikoli náhodou: Na to musela být totiž společnost kulturně «připravena». Musela být jednak technicky uvědomělá a ruku v ruce s tím prostoupena herezí. Kdyby se kruhy objevily dejme tomu v době barokní (kdy by to člověk nejspíš očekával, že?), rozhodovala by jediná instance pouze o tom, zdali jsou vytvořeny Bohem nebo ďáblem. V dnešní době se připouští názorů více, přesněji řečeno právě tolik, kolik jich je kdo schopen vymyslet… Co jsem si stačil všimnout, mezi takové nejčastější patří přesvědčení, že kruhy vytváří jakási inteligence (s tím se dá ještě jakž takž souhlasit), ovšem mimozemského druhu! A sice jde eo ipso rovnou o emanaci „vesmírného vědomí”. No, lidé nejsou troškaři… Nebo se jedná o věc hezky lidsky personifikovanou: totiž o dílo mimozem­šťanů! V podezření, pokud jsem správně četl zprávy „kontaktérů” (protože to se fakt nedá), jsou nejvíce ufouni z Plejád… Pak je tu samozřejmě i názor, že tímto způsobem k nám promlouvá sám Bůh. No prosím, čím ještě přetrumfnout takovou instanci…? Kdyby ovšem světonázor jiných tuto variantu někdy připustil! A tak se zas přisuzují obrazce pouhému člověku a mlátíme se v tom jak nudle v bandě. Tím ovšem zdaleka není soupis možných vysvětlení vyčerpán. Musím říci, že internet je v tomto ohledu geniálním semeništěm filosofických vý­vodů, včetně vývodů jaksi bokem. (Pročpak bych se tedy o nějaký nepokusil sám?) Například jsem četl obhajobu názoru, že kruhy v polích vytváří blesk. No hrom aby do toho uhodil! On umí vykouzlit i foto mimozemšťana? To musel být potom jedině blesk kulový. Tak zvaný velký kulový. Řekněte, není už těch původců kruhů v rolích nějak moc? A jak je to vůbec možné?! Odpověď je nasnadě. Jediným prostým důvodem a odpovědí je fakt, že naše slavná společnost, která se sekularizovala, stala se heretickou (česky kacířskou), aniž si toho ovšem byla povšimla. A proto, jestli na kruhy v polích existuje nějaký solidní vědecký názor, je zamaskován právě proto mimozemšťany, Bohem, člověkem nebo dokonce ještěry, kteří prý obývají – považte dutý – měsíc (neboť prý když tam přistáli Američani - kteří tam podle jiných nikdy nepřistáli - ozval se… považte… dutý zvuk!

Probůh. Musím se přiznat, že když čtu všechna ta vysvětlení, je mi jen líto, že největší humoristé jsou na pravdě boží. Co by dokázal z tohoto tématu vytěžit takový Jaroslav Hašek, nebo Louis de Funés, o tom si nechávám zdát.

Tak, jak je to tedy ale vážně a doopravdy? A jak je možné, že s kruhy v polích souvisí hereze? Naše hereze? No však, jak vám vzápětí vysvětlím, bez našeho soudobého heretického vnímání a pojímání skutečnosti by totiž žádné kruhy v polích nebyly. A že my jsme heretici k pohledání! My bychom totiž pravé heretiky urazili asi jako ten pan Brouček husity, když se s nimi setkal, a prohlásil se za posla budoucnosti, an se předtím klonil před botou cizákovou a volal „Gnade! Gnade!” (milost! milost! – pozn. překl.)

[Požádal jsem Wikipedii o vysvětlení pojmu hereze a kacíř. Vybírám pro vás: 

Hereze, kacířství či blud (z řeckého αἵρεσις hairesis volba < αἵρειν hairein vybírat, brát) označuje původně takový teologický názor, který „volí“ nebo si „vybírá“ určitý odlišný pohled, který je neslučitelný s obecnou vírou dané církve, tj. ortodoxií. Zastánce hereze je touto církví označován jako heretik, kacíř či bludař…

Slovo kacíř je zevšeobecněním pojmu katar (z řeckého καθαρός katharos čistý), což byl příslušník francouzského středověkého náboženského hnutí, jehož stoupenci byli vyvražděni křížovými výpravami počátkem 13. století…

Katarství bylo přísně asketické. Pokud se věřící chtěl stát „dokonalým“, tedy dosáhnout nejvyššího stupně v katarské hierarchii, musel prokázat své schopnosti k vedení života „dokonalého“ během obvykle roční zkušební doby. Během ní musel zachovávat posty každé pondělí, středu a pátek a kromě toho se postit během tří čtyřicetidenních období a po celý čas se zdržet produktů pohlavního styku: masa, mléka, vajec a sýra. Jedinou výjimku z tohoto přísného pravidla představovala konzumace ryb, o nichž kataři věřili, že nejsou plodem pohlavního styku, nýbrž se rodí z vody. Veškerý sexuální kontakt byl samozřejmě zakázán. Pokud žil kandidát na „dokonalého“ v manželství, musel svého partnera opustit. Poté, co kandidát dosáhl statusu „dokonalého“, vedl nový život, v němž přísně dodržoval všechna předepsaná pravidla a jenž byl mnohem tvrdší, než obdobný život většiny katolických asketických řádů, poněvadž nekompromisní katarská teologie nepřipouštěla nápravu chyb žádnými prostředky, jakými byly katolická zpověď, lítost a pokání.]

Takže klobouk dolů před takovými kacíři - našinec aby byl vegan, mnich na druhou a k tomu člověk ochotný pro svou víru i zemřít…!? Kampak na nás! Naše hereze spočívá v tom, že si blahovolně volíme názor na věc jak se nám zrovna zlíbí. To znamená, že třeba pod dojmem fotografií a článků v médiích, jsme schopni rovnou přistoupit na vysvětlení, že kruhy v obilí vytvořili Ple­jáďané. A nebo také ne, poněvadž bez mrknutí oka přijmeme jakékoli jiné vysvětlení, které se nám zrovna zdá libé. A naše „hereze” spočívá v tom, že zatímco si rveme pravačkou rveme teřichy jídlem, v levé ruce si projíždíme facebook na mobilu, do toho nám v uších zní naplno něco výživného ze sluchátek a k tomu poočku sledujeme telku. A v tomto rozpoložení blahovolně plácáme cosi o církvi, víře, Bohu, Kristu a šmahem jsme schopni všechno toto odmítnout, například proto, že se nám zdá dneska lepší třeba Buddha. Takové (naší) společnosti, jestli mi rozumíte, už stačí strčit před oči fotky kruhů v polích a hle – je tu jasná zpráva: Nějaká vyšší inteligence (s nižší bychom si zadat nechtěli) s námi komunikuje prostřednictvím symbolů. A co že je v nich za poselství? Ještě je čas — ale buďte připraveni, protože vy jste generace, která všechno zažije: Přinejmenším přílet mimozemšťanů, dobu působení Antikrista a Armagedon.

Když máte esoterickou přítelkyni jako já, nevyhnete se osobní návštěvě kruhů v polích. Sice jsem na ně byl zvědavý asi jako básník Otokar Březina na návštěvu prezidenta Masaryka (mystik Březina vůbec je autorem výroku „dokážu si představit”), ale co by člověk neudělal pro milovanou bytost. A tak jsem byl jednoho extrémně parného dne vyvezen kamsi k Jablonci nad Nisou, abych zažil „to dobrodružství” být u toho. Na lokalitu jsme se optali v nedaleké hospodě, kde měli dobrou zmrzlinu. Obsluhující měla na věc jasný názor: „Nějací vtipálci tam místním zemědělcům zválcovali pole, a teď jim tam chodí procesí. Zemědělci jsou z toho teda pěkně naštvaní”.

Konečně jsme dorazili na místo. Při vystupování z auta jsem musel přítelkyni slíbit, že nebudu nic komentovat, ani s nikým vcházet v kontakt. To se ukázalo jako prozíravé, protože pole bylo evidentně prolezlé kontaktéry. Když jsme přišli ke kruhům, zjistilo se, že uprostřed nich leží na zádech dvojice se zavřenými víčky a držíce se za ruce nábožně nasávají siderickou sílu. Málem jsem na ně šlápl, jak mě to vylekalo. Pole bylo polehlé v pravidelných kruzích vytvářejících nějaký obrazec a přítelkyně (vzdě­láním RNDr., tedy odbornice) byla zklamána, protože její očekávání, že klasy budou u země ohnuté neznámou silou (jak je popisováno v literatuře), aby mohly posléze nadále růst, se nepotvrdilo. Klasy byly normálně přehnuté, zválené a úroda v trapu. Pro tyto kruhy typickou radioaktivitu, magnetické změny a změny chemického složení půdy jsem tentokrát neměřil (popravdě nevím, jak na to) a ani jsme neověřili jejich další charakteristický rys, a sice že se do těchto kruhů nechce psům – psa jsme totiž zapomněli doma. Zato jsem začal po chvíli pociťovat ohlašované psychické změny. Dostavovala se žízeň. A když jsem se jal právě odcházet, vstal jeden pozemšťan se svoji družkou z kruhu, aby se mě dotázali na názor, co si o tom myslím. To neměli dělat. Ovšem naštěstí jsem v sobě našel zbytek rozvahy a nezdvořilosti, abych jim odpověděl otázkou: „A co si o tom myslíte vy?” Můj názor zjevně ani tak nezajímal, jako že mi chtěli sdělit svůj: „Je evidentní, že Matka Země je v ohrožení a tyto kruhy jsou vyjádřením, že přecházíme do vyššího stavu vědomí”, pravil muž a jeho oči skutečně bloumaly kdesi za horizontem časův. Pane jo! Je pravda, že byl tehdá hic, ale takový? Málem jsem dvojici odpověděl, ale vzpomněl jsem si na svůj slib. Dokázal bych ji totiž oslnit například terminologií Shakti Gawain (když máte za přítelkyni esoteričku, jako já, nevyhnete se četbě příslušné literatury a já jsem občas systematický typ, já si dělám výpisky). Řekl bych třeba: „V novém světě je každý z nás kanálem pro různé věci, které někdy mohou vytvořit fascinující celek.” Nebo: „Pravdou je, že hodně věcí je v současnosti v rozpadu, a že tento proces bude i nadále pokračovat a vše se bude zdát stále horší a horší, ale necítím v tom nic negativního. Může nás to pouze zneklidnit, pokud jsou naše emoce spoutané se starým světem a jestliže se křečovitě držíme minulosti. Zaměříme-li se pouze na změnu a budeme-li hledět neustále vpřed, nebudeme mít žádné potíže.” (in: Shakti Gawain, Život ve světle, průvodce osobní a kosmickou transformací, Pragma 1992, pozn.: slova kurzívou opatřil autor). Byl jsem naštěstí odveden z místa pryč…


Přímá návštěva kruhů se tedy moc nepovedla, nebo já jsem se možná spíš nepoved mé přítelkyni (zůstal jsem zakrnělým, jak­koli jsem s ní in vivo sestoupil do zásvětí, absolvoval rodinné konstalace, docházel na jógu, taoistické tai-či, zúčastnil se tantrických seancí, byl vystaven působení jisté terapeutky na mou auru a mozkové vlny, byl podroben léčebnému pokusu jejího guru, prošel kineziologickým působením, EFT, rekonektivním léčením, zúčastnil se jako masožravec pochodu vegetariánů a já už si ani nevzpomenu, co ještě - to všechno zažijete, když milujete esote­ričku). Ale, když zůstaneme u těch kruhů, o to pěknější je pohlížet si je na fotografiích. Jsou totiž, nahlíženy z ptačí perspektivy, opravdu působivé! Pro jejich speciál­ní popis není potřeba žádného obrázku, vše vysvětlím a předpokládám, že laskavý čtenář nějaké ty obrazce viděl, popřípadě si je vyhledá, nebo si dokáže představit.

Valná část obrazců v polích má tvar mandal. Mandaly, jak známo, mívají magický význam a užívá se jich i v psychoterapii, odtud je také jejich tajuplnost inherentní, chtěl bych říci pro výběr poslání vděčná. Některé tyto «mandaly» jsou opravdu velice komplikované, mají očividně uchvátit, což se daří, ale to není pro náš rozbor rozhodující. Myslím totiž, že mají jedno společné: Jsou tak naprosto tvarově přesné, i vzhledem k terénu, že je musel někdo stvořit v digitálním po­čítačovém programu (tedy jen stěží v době před-digitální) a těžko je mohl fyzicky vyrábět pomocí techniky na místě. Kdo někdy používal (nebo i vyráběl jako kluk) pantograf na rýsování, je mu jistě přístupná myšlenka, že co se nakreslí v malém, dá se celkem snadno přenést do jakéhokoli měřítka. Dokážu si proto představit, že za pomocí nějaké technologie se dá matrice promítnout na plochu a obrazec vytvořit jako v kopírce.

Jiný typ obrazců v polích je tvořen prakticky jen z kruhů a kružnic. Jeden takový se nachází i na videu za kterým údajně stojí skupina Circlemakers, jestli jsem to ovšem správně pochopil. Všechno je totiž obestřeno nutnou záhadou, bez které to zkrátka nejde. Na jednom videozáznamu dostupném na YouTube je nafilmováno, jak takový obrazec údajně vzniká v čase. Video je pořízeno v noci, a tak je špatně zřetelné. Podle něj se zdá, že tyto typy obrazců vytváří větší množství lidí s pomocí nějaké poměrně jednoduché techniky a trvá jim to několik hodin.

Snad by mohl obrazce v polích namísto «záhadologů» zhod­notit tým kunsthistoriků, výtvarníků a kulturních antropologů. Dozvěděli bychom se, kde je výtvarný původ kterých obrazců, jak je asi těžké nebo lehké je nakreslit v počítači atd. Jinými slovy, dozvěděli bychom se, zdali podléhají módě. Já totiž odhaduji (neboť to vidím), že ano. Vzpomínám si v té souvislosti na jednu z prvních knih o UFO, která se objevila po Sametové revoluci, kdy se s heretickou literaturou roztrhl pytel tak, že už ho nikdo nezalátá (je totiž finančně přínosný). Koupil jsem si ji ve slevě na Smíchovském nádraží. Zaujal mě v ní zejména případ jistého kontaktéra, který dokonce publikoval – samozřejmě rozmazané – fotografie mimozemšťanek! Bylo to půvabné v tom, že jedna z nich byla nápadně podobná jeho ženě. Mimozemšťanky se vyznačovaly delšími ušními lalůčky, jinak vypadaly jako z masa a kostí a měly účesy poplatné přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Dnes, předpokládám, by měly modernější frizúru. Knihu jsem proto posléze vyhodil.

Víte, ony ty tajuplné kruhy v polích mají totiž jistou uměleckou hodnotu poplatnou schopnosti tvůrce, metodě a době vzniku. Jsou pěkné, ale uměleckou úroveň například děl Victora Vasarelyho, kde by se dal také hledat zdroj o výtvarném uvažování, zdaleka nemají. Jsou příliš počítačově soudobé. PROTO jsou podle mě jednoznačnou tvorbou lidské mysli a ruky. Člověk jako tvůrce i plagiátor je omezený, a vždycky se prozradí. Například tím, že pod dojmem své geniality nemá nikdy dost. Kruhy v polích budou — dovoluji si předpovědět — stále fantasknější, protože cílem není sdělit nám nějaké nám neznámé souřadnice, ale soupeření se show typu Česko talent. Průměrně uvažující inženýr - mimozemšťan zvláště na vyšším stupni vývoje, který by nám snad ráčil něco sdělovat holografickým zápisem do polí (což není metoda z nejobratnějších), by nejspíš tvořil obrazce formou nějaké logické abecedy s konstantní periodicitou, postupem a místem výskytu, z čehož bychom se mohli poučit a něco odvodit. Já být jím, navštívil bych spolek Sisyfos, štípl bych pana Grygara do tváře a řekl, «tak koukejte, tady jsem». No jo, jenže ne tak tvůrci mandal. Ti to mydlí hlava nehlava, to je jasné. «Jenže těch pravých symbolů», jak by určitě pravil znalec, «je jen málo». Nechť tedy znalec oddělí zrno od plev!

Podle mě je zářným dokladem lidského folkloru při tvorbě vzkazů v polích těch pár obrazců, které vybočují z rámce mandal a obrazců vytvořených na principu kruhů. Jde tu zřetelně o polopatické vzkazy. Jistě znáte onu slavnou stránku s tváří mimozemšťana s přiloženým „cédéčkem” obsahujícím vzkaz v binárním kódu. Dále tak zvanou odpověď na vzkaz vyslaný v sondě do vesmíru před nějakými třemi dekádami. A do třetice obraz lidské tváře, která se kdysi hrou stínů objevila na Marsu. I tyto obrazce mají mnoho společného: Obsahově odpovídají heretickému náhledu soudobého člověka na jím očekávané setkání s mimozemskou civilizací. Objevuje se tady v prvním případě tak trochu ďábelská tvář (nemůže být přívětivá) mimozemšťana. Samozřejmě starší výtvarný názor na něj coby mužíčka s tykadýlky by dnes už neuspěl… Typografické zpracování je relativně novodobé, řekněme zhruba tak odpovídající německému expresionismu. Obrázek mimozemšťana je vytvořen konkrétní grafickou technikou šrafování, která našla uplatnění třeba v jehličkové tis­kárně. Je pěkně graficky schematický (umělec z doby baroka by ho takto nevyšvihnul, ale někdo z doby před sto lety už ano, kdyby ovšem znal výtvarnou předlohu - mimozemšťana z Roswellu…). Je zalomený knižně do stránky, z které vybočuje cédéčko. Jde tedy spíše o dílo průměrného soudobého gra­fika, rozhodně žádného výtvarného génia. V jeho neprospěch mluví i to, že cédéčko se už dneska skoro nepoužívá, jde tedy vyloženě o dítko své doby. Odpověď na vzkaz do vesmíru zase přiznává znalost existence vzkazu do vesmíru. Má nás názorně přivést na stopu mimozemšťanů – kde jsou a z čeho jsou stvořeni. Proč už je tedy nějaký vědec nevyšťáral a proč o sobě Plejáďané dávají vědět právě touto formou, když doposud mlčeli? No protože jsou přece také odkojeni detektivkami a politickou korektností… Detektivky vznikly před nějakými 200 léty. Je to tedy žánr moderního člověka. Politická korektnost je výdobytek posledních pár dekád, promítá se například do úvah, že mimozemšťané dodržují mezihvězdný právní řád a mohou se s námi kontaktovat jen na základě dodržování kon­vencí. Tajenka je proto lapidární. Sherlock Holmes, nebo možná i detektiv Štika by už tvůrce kruhů v polích držel v tuto chvíli pod krkem… A konečně obraz slavné „tváře z Marsu”. Spíše než Marťanovi je podobný Eduardu Cupákovi. A skutečně, kdo si vzpomene na Stříbrný vítr a Šrámkovu báseň Splav… „v lukách je vlání na všechny strany”, hned nutně pomyslí i na kruhy v obilí a je konečně doma… Neboť přátelé — v souladu s esoteriky vám pravím — Všechno souvisí se vším a Všechno je Jedno!

Douška na závěr. Myslím, že kruhy v polích nám ukazují, jak do naší mysli pronikly myšlenky Ericha von Dänikena a žánr sci-fi a jak se nás dotýká grafické vizuální počítačové umění dnešních časů a rovněž, jak silný je odkaz dobrodružné a detektivní literatury a filmových příběhů o mimozemšťanech. Mně na tom potěšilo, jak se může soudobé výtvarné umění, v tomto případě Op-art, podílet na všeobecném vizuálním vnímání člověka. To je pro umělce velké zadostiučinění, neb dokládá, že jejich častá nesrozumitelnost je vlastně pocho­pena. Významnou roli samozřejmě hraje náš zvyk na značky a piktogramy. Vzkazy v polích jsou vítanou hrou na odpovědi pro fantaskní očekávání soudobého člověka utopeného v herezi. Například člověk z doby romantismu by jim vůbec esteticky neporozuměl.

…A přece když už by k nám měl mluvit Bůh, tak proč tak složitě? Starozákonní Bůh mluvil k člověku lidskou řečí. Říkal mu kam má jít, co má dělat, filosoficky s ním disputoval a stavěl ho před nejrůznější paradoxy. Novozákonní Bůh k němu mluvil skrze Krista Ježíše a jeho skutky. Bůh by mohl (možná, kdyby chtěl) například provést update člověka, aniž by to potřeboval veřejně vytrubovat. Pěkně potichoučku polehoučku bychom zítra byli chytřejší. (Donnervetter — i to se prý už děje! Někteří waldorfští učitelé mě s vážnou tváří upozorňovali na to, že mezi žáky pozorují tzv. Sternkinder.) Takže honem radši zpět. Vidíme stále dokola, že update člověka má provést člověk sám na sobě. Mohl by už vědět, že Bůh se nevyjadřuje formou kruhů v polích, že to není jeho rukopis. Mohl by i tušit, že mimozemšťané by zase museli osvědčit mimořádnou schopnost kulturní učenlivosti od člověka XXI. století, ať už se jedná o jeho výtvarně-grafické klišé a technicky módní výstřelky, nebo o současný stav multimediální narativnosti. Blbost nad blbost, přátelé. Kruhy v obilí jsou pěknou podívanou, hrou na ,ystično a na schovávanou, sofistikovanější geocashkou nebo honbou za pokémony. Stojí za nimi nějaký roztomilý člověk Max Braun, který, jak ostatně každý ví, spí v kruzích. Dobrou noc a na další kruhy v polích, nikoli pod očima, se s vámi těší JZ jezdící v Subaru, tedy jasný Ple­jáďan.


Komentáře (5)

  1. Lubomír Müller:
    23.08.2016 (13:11)

    Ano, Jakube, jsi mimozemšťan, neboť všichni jsme mimozemšťané. Anebo taky "všichnio jsme go go", kdybych volně citoval hlášku z jednoho filmu. kdysi v horkých dobách přiletěl jakýsi bludný šutr s bílkovinou v uhlíkové krvi, plácl do bublajícího magmatu a bylo hotovo. Otázka je, kdo šutr s bílkovinovou molekulou poslal. Ale to je podružné. Kruhy v obilí mě, Jakube, fascinují asi jako Tebe. Tvou fejetonisticky laděnou úvahu jsem si užil. Paráda. Škoda, že v ní ještě není nějaká podrobnost, jestli je víc kruhu v pšenici nebo v žitě, nebo taky v ovsu. Po tomhle leta pátrám a nemohu se dopátrat. Ale nezlehčuji, to bych chtěl podotknout pro případné odpovědi někoho dalšího. Kruhy v obilí jakožto mimozemská komunikace tu prostě jsou, a až se jich ta tajemná tvořící energie nabaží, přibud čtverce a kosočtverce. Možná už tu jsou. Vzory by mimozemšťané na kosočtverce rozhodně měli na zdech, kam jsme je jako kluci pubertální malovali. Ale jak říkám, nezlehčuji. Kdyby kruhy v obilí byly lidským výtvorem, už se dávno profláklo, kdo je dělá. Na tomto světě se totiž nic trvale neutají, viz aféry v Pentagonu a v CIA. Já mimozemšťanům věřím a fandím jim. Jakube, díky za inspirativní článek.

  2. Luboš:
    23.08.2016 (15:51)

    Ahoj Jakube,
    kruhy v obilí (i jinde) mají jednoduché vysvětlení. Dělá je vysoká zvěř, např. srnci, když se honí :). Už je několikrát pozorovali a po jejich honičce skutečně byly typické "kruhy v obilí". Mimozemšťany bych "v nich" nehledal, možná šprímaře a srnce či jinou honivou vysokou. Nám se je snaží dělat srnci na louce taky, ale zatleskám a zmizí. Pak na mne štěkají (správně békají) z kraje lesa a nadávají mi.
    L.

  3. Jaroslav:
    23.08.2016 (16:37)

    Už jsem se dlouho tak nepobavil.
    Tvůj ostrovtip budu šířít dál.

  4. Martin:
    25.08.2016 (10:33)

    Jakube, úžasné! Tvůj problém je, že nutíš lidi používat mozek a nedej bůh přemýšlet... tady možná to je jen můj problém. Musel jsem přestat řešit rezervace zájezdů a zapnout mozek (jak jsi toto dokázal abych ho zapnul?) a bavit se nad tvým inteligentním psaním (poté, co jsem se začal soustředit, přestal po očku sledovat Fb a koncetroval se jen na čtení Tvého článku). ...z jiného soudku: když publikuji fotky, tak to často musí být kýč jak bič a/nebo velice profláklé místo, kde každý blb může říct "tam jsem byl"... jinak fotka nezaujme. Takže publikovat "umělecky laděnou fotku" je ztráta času ... byl bych moooc rád (a přál bych Ti) kdyby si Tvůj skvělý článek zde přečetlo více lidí... uvidíme.
    M

  5. Jakub Zahradník:
    25.08.2016 (22:37)

    Zdravím všechny čtenáře a přátele - a Martine, pošli mi prosím pár Tvých fotografií toho nekýčovitého typu, moc rád je tady zveřejním. Ježto nadání mé jest povýtce hudební a slovesné a chyběla by mi tu stránka obrazová, myslel jsem již při založení svého blogue na oddíl výtvarný. Zatím tu jsou díla Romana Szpuka a brzo přibudou další, tentokráte od Karlíka Koutského. Tak i Ty "zavěšuj", jsi v pořadí! :-)))


Komentovat





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář: