Budyšín

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Básník všude bratra má

Nevím, proč mi trvalo padesát dva let ujet sto padesát kilometrů, abych se ocitl ve městě Budyšíně. Jenom sto padesát kiláků, ani o jeden víc – vždyť to člověk běžně najezdí týdně někam na chalupu nebo na hory. Já ostuda! Z Prahy to vezmete přes Mělník, Českou Lípu, Nový Bor, Rumburk a jste tam. Budyšín, hlavní město Horní Lužice, se rozprostírá hned za Lužickými horami, nikoli v Polsku, jak si někteří myslí, nýbrž ve Svobodném státě Sasko. Ano, krásný, prastarý a svobodomyslný Budyšín, který se chválabohu uchránil před husity. A o kus dál, směrem k Berlínu, leží zase Chotěbuz, centrum Lužice dolní. Obě Lužice to mají složité, mluví totiž dvěma odlišnými jazyky – dolní a horní lužickou srbštinou, které se od sebe liší prý více než čeština a slovenčina. Jak je ten kraj rozsáhlý? Historicky docela dost, ale dneska se vejde jen do několika okresů. Ještě v roce končící druhé světové války, byl podle mapy dlouhý řekněme jako z Prahy k nejsevernějšímu výběžku Čech. Ale v rámci dnešního sjednoceného Německa jde o pouhý region, tedy přesněji regiony dva, poněvadž Dolní Lužice leží pro změnu v Braniborsku, v jehož přídomku už „svobodný stát“ jaksi nestojí. Však také Dolní Lužičané, jsouce kousíček od Berlína, byli vystaveni větší germanizaci, a to se projevilo i na tom, že dnes dolní lužickou srbštinou mluví odhadem pět tisíc duší, při čemž číst v ní neumí prý málem nikdo. Hornolužickou srbštinou hovoří možná lidí tisícovek čtyřicet, avšak v denním styku odhadem zas jen čtvrtina z nich. Ach, to je pramálo. Jak dlouho se může takový jazykový kmen udržet? To je ve hvězdách – stejnou otázku si však kladl již abbé Dobrovský. Ale jak jim s tím pomoci? Chodit na demonstrace proti zavírání srbských škol? No, jeden by věděl, avšak lužickosrbské ženy (a muži) by třeba nebyli pro… Zkrátka je třeba „dělat“ děti, což je při proklamovaném úbytku spermií, alespoň tedy českých mužů, možná problém. Dle článku nedávno publikovaném v našem tisku, se „za čtvrt století počet spermií u mužů (taky u koho jiného - pozn. autora) snížil o 60 procent a v ČR je až čtvrtina párů neplodných“. A nikdo navíc netuší, která spermie je zárodkem básníka. Kdyby ano, inženýři lidského štěstí by jistě hranici spermií ještě o nějaký ten procentní bod, jak se dnes moderně říká, rádi snížili. Básníků je ovšem v dnešní Lužici naštěstí dost, takže to s tím lužickosrbským etnikem tak nahnuté nebude…