Chotěboř

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Kapitalismus s lidskou tváří, aneb co je to komunismus

Musel jsem se vždycky smát, když pan ministr financí a pozdější prezident a profesor Václav Klaus, obhajoval liberální ekonomiku. Ne, že bych ji rozuměl. Ekonomice nerozumím ani za mák. Ale na konci všech exaktních procesů a vztahů, které hlásal, byla vždy, jak jsem to pochopil, "neviditelná ruka trhu". Tu, stejně jako zub času, který hlodá, sice nikdo nikdy neviděl (objev Rudolfa Křesťana, ne můj), leč předpokládá se, tedy alespoň v některých kruzích, že za lidstvo, potažmo za liberální ekonomy už vykoná to zbylé. Myslím, že nevykonala, ale mohli bychom na to téma rozproudit exaktní diskusi. Domnívám se dokonce, že můžu směle tvrdit, že neviditelná ruka trhu, byť zřejmě lidi bacá po nezbedných ekonomických hýždích, nevychovává je k lepšímu. Napadlo mě, jak by se dala lidštěji popsat a že by mohlo jít také o "kapitalismus s lidskou tváří". Ano. Ale počkat - s lidskou tváří, nebo "dváří"? Dvář je údajně česky schizofrenik (alespoň to tvrdí básník Zbyněk Ludvík Gordon). To by možná sedělo více. Přiznám se, nevím přesně, co je liberální ekonomika, ani kapitalismus. Hodnotící hlediska musím zatím přenechat firmě Klaus & Son. Já jsem si třeba myslel, že neviditelná ruka trhu přiměje vzdělané lidi k častějším návštěvám koncertů vážné hudby. A tu jsem si (nejen já) povšiml, že na koncerty vážné hudby chodí z našich politiků pravidelně jen pan Kalousek. To je pro lidskou tvář kapitalismu příliš málo, nemyslíte? Ale néšť. Napadlo mě však, po 27 létech od pádu socialismu, co je to komunismus a napsal jsem to do básně, kterou přikládám. Třeba se dožiji i toho, že nějak definuji kapitalismus. Zatím je to totiž moc čerstvé. Ale přece jednu osobní a docela čerstvou vzpomínku na pana Klause mám. Hrál jsem onehdá v Chotěboři. Lidí přišlo méně. Pořadatel si prý nepovšiml, že ve vedlejším domě probíhá současně rozprava s bývalým prezidentem. Nevím, kolik lidí měl v sále on, když jsme se zrovna dělili o takovou štaci. Ale když jsme potom chtěli jít s mou výkonnou produkční a partnerkou v jedné osobě na pozdní večeři, kuchyň už skončila. Avšak společnost u sousedního stolu, která přišla později, jídlo přece dostala. Říkám obsluze: "Jak je to možné? Mám si jít stěžovat majiteli?" Laskavá obsluha odpověděla: "To je pan majitel. Počkejte, zeptám se ho, jestli vám ještě něco dáme." Za chvíli přišla s pozitivní zprávou: "My tu dnes máme na návštěvě bývalého pana prezidenta, bude proto otevřeno déle, a tak dostanete něco k jídlu i vy." No prosím. Měl jsem v té Chotěboři dojem, že jsem tu neviditelnou ruku trhu konečně zahlédl!