Karel Gott

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Když dva dělají totéž, aneb štábní kultura

Mám po koncertech v Praze. Přišlo docela dost lidí a reakce mám povšechně pozitivní, ba přímo nadšené. Sklidil jsem pěkný aplaus a přidával. Ale ohlasy byly i kritické. Mám z toho nakonec pocit, že jsem tam nevystupoval v jedné osobě, ale přinejmenším v pěti. Posuďte sami. Jedni říkají, že mám pěkný hlas a že jsem udělal ve zpěvu značný pokrok a kvitovali, že zpívám bez mikrofonu a moc si to pochvalovali. Ptal jsem se radši během koncertu, zda je mi rozumět, protože přece jen moje „pěvecká dráha“ je na začátku. Nikdo si na to o pauze nestěžoval. Druzí ovšem tvrdí, že mi dobře rozumět nebylo a že můj zpěv za nic nestojí, že mám zpívat leda na mikrofon, nebo raději vůbec a jen hrát na klavír. (Chtěli by to ale poslouchat?) Třetí, že se jim úžasně líbily moje propojovací řeči a „an Ort und Stelle“ vzniklé vtípky, že prý jsem bavič od přírody a že se na to vždy moc těší a jest to pro ně třešinkou na dortu mého spektáklu. Dalším to ovšem připadalo už „moc“ a žádné takové řeči se k recitálu a do kostela (byť odsvěceného) prý nehodí. Bylo tam také pár lidí, kteří označili moji hudbu za hudbu sfér a mě za člověka z „jiné planety“. Stačila však jediná reakce od kamarádky, jež mě navrátila zpátky do planetárního systému. Ta mi naopak napsala, že to bylo strašné, že bych se měl věnovat vydělávání peněz nástupem do normální práce a hudbu bych případně měl dělat jen jako koníčka. Tatáž kamarádka byla znechucena oblečením některých lidí. Na dress code ale rezignovalo Národní i filharmonie, takže těžko něco poznamenávat ke kraťasům, sandálům, teplákům, rádiovce, holínkám, vaťáku, montérkám a bagančatům.