Michal Tučný

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Medard a přezdívky (nejen) písní

Dnes je Medarda, déšť nikde, takže následující měsíc a kousek nemusím sledovat pokusy hydrometeorologického ústavu předpovědět počasí. Medard je totiž mocný. Takové jméno Medard se jen těžko spojuje s nějakým příjmím. Když se někdo jmenuje Medard, tak už je to prakticky rovnou literární postava, co myslíte? A také muže jménem Medard znám jen jednoho a je jím Medard Konopík, country kytarista, který hrál s Michalem Tučným a jehož originální kytarový zvuk si ihned představíte, když si vybavíte píseň Báječná ženská. Medard Konopík je dokonce můj vzdálený příbuzný. A tento Medard mi vyprávěl, kterak Michal Tučný neměl rád přezdívky písní.a muzikanty často nabádal, aby písně nazývali výhradně jejich názvy, i kdyby název byl sebedelší. Michal Tučný se evidentně bral dost vážně. Ovšem lidi, natož pak muzikanty, nepřesvědčíte, aby přestali používat přezdívek. Právě naopak. Skoro by se dalo říci, že kdo nesnese přezdívky, inklinuje k podezdívkám a k jejich specifickému druhu - k piedestalům. S takovou přezdívkou vznosného názvu, nebo člověka, jste totiž rychle zpátky na zemi. Tak kupříkladu moje kapela blahého času lyrické písni Tam, kde studený je pramen, přezdívala prostě Staropramen. To by ještě šlo. Horší už je, jak říkají někteří lidé mým knihám. Prvotinu Zavři oči a sni (uznávám, že název je to slabý) překřtili na Zavři oči a spi. Generačnímu almanachu Přetržená nit našli parafrázi Natržená řiť. Mám pokračovat...? Nu, dobrá. Sbírku mých hořkých textů Ztepilé viržinko (nikdo pořádně neví, co to je, ale název je to skvělý) překřtila jistá šéfredaktorka na Ztopořené viržinko. A jeden Angličan při pohledu na titulní stránku mé knihy o klavírech s názvem Forte nebo Piano? pravil: "Ještě, žes to nenazval Piano-Froté." Prý to v angličtině něco znamená. Tak vidíte, jak to máme my básníci složité s názvy. A jak to máme těžké v životě, naznačuje následující báseň. Ladí k letošnímu slunečnému Medardovi.