O beznaději

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Čím to, že má hudba nejde určit?

Víte, že mou hudbu nedokáže nikdo určit? Je to podivnost. Když někdo zjistí, že jsem muzikant, tak následuje logická otázka: „ A co děláš za hudbu?“ První odpověď mám ještě připravenou: „Já dělám vlastní hudbu.“ „No, jo, ale co je to za hudbu?!“ Tazatel chce slyšet něco jako country, pop, jazz, nebo aspoň crossover. Jo, kdybych byl metalista, bylo by to na mně vidět. Nějaká ta kérka, celkový výzor a to vyjadřování... Jenže mé vzezření ani vyjadřování zřejmě lidi k mému hudebnímu stylu přímočaře nevede. Byť – já vlastně chodím oblékaný, dalo by se říci, v kostýmu. Nosím klobouk, k němu je zapotřebí mít alespoň sako, když ne kabát, nebo aspoň košili a rozhodně ne tričko. Jsem tudíž asi trochu staromódní. „Moje hudba se nedá snadno zařadit, a jestli ji někde pouštějí, tak na stanici Vltava či Proglas a v obřím obchodě s cédéčky, v pražském Bontonlandu, mě zařadili do oddělení vážné hudby pod písmenu zet mezi Weberna, Weila, Zacha a Zelenku“, odpovídám bezmocně ve slabé víře, že tím někoho oslním. Většinou tím ale tázající spíš nějak vylekám. Zvláště, když k dovršení všeho pravím, že mou hudbu někteří považují za duchovní.