O demokracii

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Brekekeke Brexit

Máme demokracii. Měli jsme a pak neměli a už zase máme. Takže můžeme porovnávat, Britové nikoli. Ti právě projevili svou „svobodnou vůli“ odejít z EU. Volba se jmenovala Brexit, bylo v ní tedy obsaženo slovo exitus. Nemohlo to vlastně dopadnout jinak. Brekekeke! Lidé tržního typu hned tleskají: Konečně prý ta pravá ukázka demokracie. A Jan Werich, který si té demokracie dýchl, upozorňoval – pozor, rozlišujme: je to vláda lidu nebo lidovláda? – zdálo se mu to jako zásadní rozdíl, netušil, že je to prašť jako uhoď. Pana Wericha chováme v té nejvroucnější vzpomínce, nicméně otázka byla položena celé XX. století špatně a pan Werich ji tak nemohl vyřešit. Na chybně zadanou rovnici totiž není žádná správná odpověď! Byl z generace, která rozlišovala „vlevo a vpravo“ a celý život trávila v rozčarování, jak jejich levicové přesvědčení naráží na každodenní levicovou příšernost. Takovou optikou se nakonec jevilo, že demokracie, kde jsou holt i ti zatrolení pravičáci, je asi lepší formou vládnutí. Jenže je to ještě jinak - a pak že pokrok neexistuje! XXI. století vnáší do této otázky zajímavou pravdu: Politicky není nic vlevo, ani vpravo. Je jenom tato realita: Do všech vedoucích funkcí na celém světě se derou, až na slabé výjimky, prakticky výhradně lidé s duševní úchylkou. Co pak ale s tím? Lidé bez této úchylky jaksi proti nim nemají šanci. Zřejmě to jako první popsal švýcarský psycholog, spisovatel a západní marxistický filosof (pěkný protimluv, že?) Erich Fromm v převratném díle Haben oder Sein, Mít či být. Vyjímám pro vás z tohoto textu: „Aby jedinci dosáhli bohatství a slávy, musí být velmi aktivní, totiž zaneprázdnění, ale nikoli tvořiví…“ …aby mohli dosáhnout „vrcholu“ a uspokojení, transu, jsou… „hnáni vášněmi, které jsou lidské, nicméně patologické…“ „…nevedou k růstu a posílení, ale naopak k lidskému mrzačení“. „Lidé s tržní strukturou charakteru nemají žádné cíle kromě pohybu, provádění všeho s maximální účinností. Své ego neustále mění dle principu „jsem takový, jaký si přejete“. Protože úspěch do značné míry závisí na tom, jak prodají svou osobnost, prožívají sebe jako zboží…" „…Když se jich zeptáte, proč se musí pohybovat tak rychle a vše vykonat s maximální účinností, nemají žádnou odpověď, ale nabízejí racionalizace typu „abych vytvořil více pracovních příležitostí“ nebo „abych udržel růst“. „Mají malý zájem (alespoň vědomě) o filosofické nebo náboženské otázky, jako například „proč člověk žije“. …„Jejich identita spočívá na jejich účasti v korporacích nebo jiných obrovských systémech byrokracie, tak jako primitivní identita individua spočívá na členství v klanu.“ „…Protože tržní charakter nemá žádnou hlubokou vazbu k sobě samému nebo k druhým, nestará se o nic – ale nikoliv proto, že je tak sobecký, ale proto, že jeho vztah k ostatním a sobě samému je tak slabý. To také vysvětluje, proč se těchto lidí nedotýká nebezpečí jaderných a ekologických katastrof, i když znají všechna data.“ V přímě souvislosti Fromm hned uvádí i odpověď na to, "proč současné bytosti milují nakupování a konzum a zároveň jsou tak málo dotčeny tím co nakupují: Postrádají vázanost a jsou lhostejné k věcem, záleží jen na prestiži a pohodlí.“ „Proto jsou v emocionálních problémech velmi naivní. Nedokáží rozlišit upřímného od podvodníka v oblasti emocionální – například v oblasti duchovní a religiózní.“ A teď to přijde, vážení, držte si klobouky...