O vkusu

(Seznam článků označených tímto štítkem)

Člověk jako vyražená houska versus pohled do básníkovy ledničky

Hudba, na rozdíl od řeči, se vnímá srdcem, básně citem. Proto je hudba i poezie obzvláště pozoru hodná. K tomu se vrátíme dopodrobna jindy. Proč to ale říkám? Protože srdce může vnímat i špatně, o citu nemluvě. Snadno by se řeklo, že na vině je tupost a faleš. Ale není to falešnými houskami? To je obzvlášť odvážné tvrzení, pro které jistě nenajdu obhajobu v rozumu. Hudba se moc, a poezie vůbec, žádného rozumu netýká. A kdy tedy vnímá srdce špatně? Na to je odpověď oklikou. Právě jsem na Radiožurnálu vyposlechl hodinový rozhovor s jistou Annou Strejcovou, která se se skupinou lidí rozhodla zachraňovat jídlo formou projektů, kampaní a sebemotivací, jak se to dnes mladí přičinliví lidé naučili. Jedna z kampaní se jmenuje "Jsem připraven", což ve mně vzbuzuje nelibé vzpomínky, ale budiž. Neboť tu jde celkem asi o dost. Světe, div se, v Evropě se vyhodí 20% potravin, aniž se vůbec dostanou do obchodů a z nich k nám! Kam jsme se to opět jednou dostali s naším rozumem? Týká se to nejen ovoce a zeleniny, která "je si sice rovna", ale v supermarketech evidentně "rovnější", rovněž také třeba špatně zapletených vánoček či chybně vyražených housek, kterým jinak nic není. Důvodů je mnoho, ale proč v tom hned hledat nějakou složitost? Je to chyba rozumu, citu i srdce, je to ztráta naší cti, moji milení...

Proč posloucháme to, co posloucháme

Je to samozřejmě jistě ze všeobecně známého důvodu, že jsme z určitého, jak se dnes říká, „kulturního okruhu“. Takže jako středoevropané asi nebudeme mít moc trpělivosti naslouchat indickým rágám a rozhodně nehrozí, že bychom si z nich učinili svou hlavní denní porci hudby. A při seznámení se s mongolským břišním zpěvem se přistihneme při hříšné myšlence, že Marie Pojkarová je vlastně docela roztomilá a v jejím šlágru Pejskové se koušou se aspoň zdá, že nebudou nakonec snědeni.

Také máte zaručeně vlastní názor na hudbu?

Neznám člověka, který by na hudbu neměl názor. Ve skutečnosti celý vesmír názorů. Nevěříte? Stačí se zmínit o hudbě, která se vašemu protějšku nelíbí, a ten hned ohrne nos. Zkuste třeba před rockerem obhajovat dechovku. Kdyby mohl, vypl by vás jako rádio. Nebo naopak, naťuknete hudební styl, který člověku konvenuje, a tu se jeho tvář rozjasní a začne vám vášnivě vyprávět ságy a legendy o tom, který zpěvák, hudební skupina, nebo snad textař a skladatel přišel s něčím jako první, kdo z nich bere drogy a kdo je homosexuál, kdo tragicky zemřel a podobně. Snad ještě více, nežli o četbě, by platil výrok „řekni mi, co posloucháš, a já ti řeknu, jaký jsi“.